Prakambrium

zkameněly kvítky drobné, modrající

doteky v křehké démanty obroušeny

nepřivoníš

v oblázcích safírových

hřejivé teplo navždy soustředěno

nedotkneš se

osudovým krokem pomalu vše mizí

ztrácí se v nedohlednu

nenajdeš již

monotónně vlny omílají v písek

poušť kamenitou, šumění zrodu

neuslyšíš

doteky lehkými v démanty obroušeny

temnými silami drceny v prach

nespatříš

tryskající žhavé proudy

tep rozdmýchaných ionosfér

neunikneš