hrozivě nebe ztemnělo
u vyvrácených křížů
a chladno již znovu vane
ruce i nohy přikované
na železnou mříž
kroky své ztiš
ta prázdnota vnímá
lačnou lehkost bytí
v kamenných polích
zlatě nápisy svítí
co večerem čtou si v nich
duše všech zemřelých
. . .
tam v samotě stál jsem a snil
až ze skrání motýl černobílý
i poslední zbytky mojí síly
vypil ze žil
pak slyšel jsem tiše hlasy
tisíckrát sténat
připoután sítí z pavoučích tenat
šeptal jsem spolu s nimi
„ ale já ještě jsem živý … „
Žádné komentáře:
Okomentovat