tvůj dech je klidný
když prolíná se s mým
a vniká do mé hlavy
až k uzoufání bledý
máš pod jazykem jedy
pro případ náhlého ztroskotání
a ani nevíš, že už se tak děje
to jen po ránu rozkvétají
nejvzácnější orchideje
však přes den vůbec nic
jsme uvnitř našich skic
uzavřeni ve vteřinách
pelyněk zhořkl, vím
je od úplňku bledý
ta hořkost se mění v jedy
a já se k ní navracím
a není vše jako kdysi
i tváře jsou zjizvené
časem ztuhly v nich všechny rysy
jsem ticho a co jsi ty
mám bubny v mozku ukryty
a roztříštěny kosti v těle
od krutého stvořitele
jsem plný rzi a rána krutá
zná jen smyčka utáhnutá
a omotaná kolem hrdla
v kontrastu s lidským přelidněním
a ve světě tak sprostém
jen meluzína je mým hostem
zahlédnout svého vraha
z té šílené vřavy těl
kdo z nás by chtěl
asi nikdo, …jistě
já dál budu svým idiotem
