Protestní

jsem pouhou záložkou
do rozepsané knihy budu vložen
tys ostrá roznětka
na minovém poli lože

Svištím žitím

z tvých roklin bezedných
mám věčný strach
i proto žiji na horách
osaměn ve své strnulosti
a snadná kořist pro dravce

sám usínám
když se vítr ztiší
z bodláku osten je mi bližší
a má tvář je tváří hlodavce

Neuzraji

co se stane až uzraji
bude mě pak někdo číst?
Řekne Nika " vážně pane,
Vaše dílka jsou jak plané
makovice rozpárané,
co mám k tomu ještě říct? "

nedozraji, nařízni mě
a šťávy ze mě vysaj víc …

Noční můra

za světlem se honí
tvá noční můra
a po ní
v jediném krátkém okamžiku
ze stran i shora
bez úniku
zní dusot stáda koní

dnes jako včera
ba i vloni
jsi padlým listem
pod jabloní
co kopyt se tak bojí

dnes jako zítra
tak i za rok
k zemi se snáší
jen tvůj amok
co v okvětí se rojí

a
voní, sladce voní

Otisk

zkamení ti otisk dlaně
na pomezí chladných stěn
z okna smutní oči laně
i s vůní květů chryzantém

proměň vůni v kopretinu
oči zjasni klokočím
z dlaní v tůni setři hlínu
otiskem tvým proskočím

Rovnoběžky

jsi mimoběžka moje milá
ztrácíš se mi v prostoru
kdybys byla aspoň tečna
žili bychom pospolu

až se srovnám rovnoběžně
černou díru mineme
a hned za ní
se pak spolu
v nekonečnu protneme

Cáry duše

cáry duše rozervané

skrz ně mořský vítr vane

než si na ně trochu zvykneš

zprvu chutnaj slaně