sevřeny těsně do čelistí
servou si stromy žluté listy
a na strunu lehkou osudovou
zahrají novou píseň snovou
o bílých oblacích, v kterých se ztrácí
v klínových formacích tažní ptáci
o stínech v kamenných dlažbách měst
kam vrací se náhle na sta cest
ze ztichlých lesů, vod i strání
na podzimní naléhání
a pak kdesi v jasné záři
na špičkách tenkých ostrých trav
tesán je další epitaf
našich pobledlých tváří
Žádné komentáře:
Okomentovat