Rozpor

orgie myšlenek prorostly do tmy

vyhřezlé ze sklenek rudého vína

na malém jevišti čtyř stěn se dotkly

vzývajíc ke zteči Yanga i Yina

Procitnutí

hloubka citu ve tvé žíle

proteče vždy černobíle

obnažené stydké kosti

vedou mě až k závislosti

jen k modlitbě ruce sepnu

už tvůj jazyk uštkne tepnu

ještě chvilku srdce bije

pročs mě chtěla, když jsi zmije

Rozklad veršů

pár veršů spolu cizoloží
provádí pochybné hrátky

bezradná slůvka tu nahá leží
jak složit je, ale teď zpátky

Procitni

tvůj dech je klidný

když prolíná se s mým

a vniká do mé hlavy

až k uzoufání bledý

máš pod jazykem jedy

pro případ náhlého ztroskotání

a ani nevíš, že už se tak děje

to jen po ránu rozkvétají

nejvzácnější orchideje

však přes den vůbec nic

jsme uvnitř našich skic

uzavřeni ve vteřinách

zlověstného ticha

Pelyněk zhořkl

pelyněk zhořkl, vím

je od úplňku bledý

ta hořkost se mění v jedy

a já se k ní navracím

a není vše jako kdysi

i tváře jsou zjizvené

časem ztuhly v nich všechny rysy

a kroky jsou strojené

Zřetězení nicoty

jsem ticho a co jsi ty

mám bubny v mozku ukryty

a roztříštěny kosti v těle

od krutého stvořitele

jsem plný rzi a rána krutá

zná jen smyčka utáhnutá

a omotaná kolem hrdla

to ve smyčky se doba zvrhla

Městu

v kontrastu s lidským přelidněním

a ve světě tak sprostém

jen meluzína je mým hostem

zahlédnout svého vraha

z té šílené vřavy těl

kdo z nás by chtěl

asi nikdo, …jistě

já dál budu svým idiotem

na odlehlém místě