topoly jako kopí k nebi míří
nemají zázemí
kořeny v zemi tlejí
suché listí dolů padá
ač podzim není
v kleči nad močály
cosi sténá
netopýři kol vzduch víří
divná to scéna
zakrslé břízy pokrouceny
tu na břehu stojí
mlhy se snáší
a v bělostném hávu
tiše se tleská
to tmavá křídla sovy
nad les se vznesla
Žádné komentáře:
Okomentovat