do ztichlých zátok bezedných
smutek se s mlhou snáší
pod křídla dravých volavek
co lesklé rybky plaší
vrací se z výšin zpět
odkud jen vítr věje
je snadné ty ptáky překřičet
ve vlnách beznaděje
snadné je navždy umlčet
i vážek pár v rychlém letu
rozevřít stonkem vodní svět
a lekníny v jasném květu
to ráno snad rosou oplozené
slzy jen roní
a voní senem
Žádné komentáře:
Okomentovat