to ticho bylo absolutní
polehávalo si jen tak
ve vlahém, teplém večeru
podél lesních cest
a tvářilo se nevinně
paprsek pozdního slunce
probleskl mezi stromy
a zachytil se na malou chvíli
v nehybné síti dřímajícího křižáka
i nekonečný třes osikových listů
ustal v očekávání něčeho velkolepého
vážka usedla na ještě vyhřátý list trávy ostřice
a náhle zkameněla
slunce daleko na obzoru
se začalo pomalu dávit vlastní krví
Žádné komentáře:
Okomentovat